Jedna legenda praví, že neuvěřitelně silný, slavný a velice nápaditý generál Von Moriot, který vedl armády Barbarů, o sobě měl vždy velice vysoké mínění. Proto by se nikdo nedivil kdyby se barbaři považovali za nejsilnější národ . Jejich bojové umění vypracované nesčetnými útoky na Lidi, Skřety a Elfy při kterých vynakládali neuvěřitelnou brutalitu a násilné vypuzování z území. Jenže při jedné bitvě s elfy se Moriotova taktika neujala a barbaři zle dopadli. Rozhořčení z porážky Moriota přemluvili aby podnikl protiútok a se zbytkem armády rozdrtili Elfy. Bylo nadevše jasné že nemají šanci, ale Moriot si byl natolik jistý vítězstvím že se snadno nechal přemluvit a po několika dnech opět vytáhl do boje. Stále rozhořčená armáda Barbarů se ale uprostřed tažení zastavila a Moriota nemilosrdně ubila dvaceti údery kopím do zad a do hrudi. Armáda znechucených bojovníků přesvědčena o smrti Moriota se otočila a mlčky se vrátila zpět na své území. Ale zmýlili se. Protože Moriot nebyl žádný hlupák a vytušil léčku svých druhů z přemlouvání k boji, pojistil se a uvařil si kouzelný nesmrtelný lektvar. Moriot přežil. Snad se ani nedá tvrdit že přímo přežil jako spíš vstal z mrtvých.. Po odchodu jednotek se odplazil do houští a v bolestech zkroucený usnul vyčerpáním. Když se po několika dnech probral a zjistil že opravdu žije ba že nemá ani ranku na svém těle radostí vyskočil, ale ulekl se, kolem něj stála tlupa, ba dokonce horda zvědavých tuláků, banditů a vrahů. Netušíc co po něm můžou chtít ze strachu sáhl po své magické zbrani, zamáchal s ní nad hlavou a omámil všechny přihlížející. Horda padla k zemi a sápajíc se po něm zvolávala cosi jako „Náš pane Náš vůdče Moriote“. Moriot rozzloben zradou svých druhů se spodiny ujal. Vzhledem k tomu že on i oni byli považováni za mrtvé a nikdo z nich se tak necitil nazval je i sebe Nemrtví. Za nedlouho začal bezhlavě prohledávat lesy od území Elfů až po území Gremlinů hledaje svých vrahů. Každý den prošel se svou družinou desítky kilometrů. Při svém pátrání ale nenašel nic víc než jen další spodinu. Samozřejmě ji přidal ke své družině a snažil se pokračovat dále, ale po několika měsících hledání zrádců a neustálého nalézání dalších a dalších tvorů co se chtěli přidat k jeho družině to vzdal a rozhodl se utábořit svou družinu ,čítající už několika stovek tvorů, na nedaleké louce rozkládající se na dosti strategickém místě. Při příchodu na louku Moriot nevěřil svým očím před nimi tábořila jedna ztracená jednotka barbarů shodou okolností právě ta která se podílela na jeho vraždě. Moriot se otočil ke své družině a poručil je zabít a zmrzačit co nejbrutálnějším způsobem jaký jeho družina znala a to bylo ve většině případu jen bití a lámání kostí v těle. Po zlikvidování hrstky barbarů zabral jejich stany chýše a zásoby na několik měsíců dopředu. Začal se svou družinou budovat kolonii, z kolonie větší osadu, z osady vesničku, z vesničky městečko. Po dostavení opevnění města začal cvičit svou družinu boji a magii prvního stupně. Když už si byl jist, že jeho „Nemrtví“ jsou boje schopni a družina se rozvíjí v národ, rozhodl se napadnout okolní národy kvůli získání většího území pro svůj lid. Jeho útoky byly nárazové ale velice účinné. Při každém útoku si z boje odnášel vydatnou kořist a jeho národ se stál bohatším a hlavně obávanějším nepřítelem okolních národů.

Tato rasa nemá dosud svou internetovou prezentaci